fota zde: http://oh-agency.rajce.idnes.cz/Rangers/

Druhý koncert Rangers se na jejich nové domovské scéně v Praze – ve Velmi jemném klubu Limonádový Joe uskutečnil 17. října. Večer přinesl po mnoha letech obnovenou premiéru písně „O málo víc“ (předpremiéra se uskutečnila o den dříve ve Stochově). Plně při ní vynikly pečlivě nacvičené vokály čtyř současných pěveckých sólistů Rangers. Systematická práce je opravdu slyšet. Sóla se v „O mále víc“ ujal Goliš a basem refrény uvozuje Max. Ve sborech ale nepřeslechnete ani Ivu a Karla, kteří jsou právě tak důležití. V americkém originále se píseň jmenuje „A little bit of happiness“. Nazpívali jí New Christy Minstrels, tedy dvorní dodavatelé repertoáru Rangers, a to už od začátků kapely až po dvě její alba z 90. let - „To nejlepší z Minstrels“ a „Stalo se na západě“.

[youtube]http://youtu.be/zOEFdLvs0Gw#mce_temp_url#

>V souvislosti s New Christy Minstrels a jejich místem v repertoáru Rangers bych se tentokrát rád podrobněji zastavil u Goliše. Řekl bych totiž, že s jeho výrazným hlasem Rangers získali do zvukové mozaiky poprvé typ vokálu, kterým právě New Christy Minstrels disponovali, a to v osobě Barryho McGuira. Právě on nazpíval například „Green, green“ (Vím, vím), „Denver“, „My last gold dollar is gone“ (Už mám jen jedinej cent), či „Three wheels of my vagon“ (Proklatej vůz od Greenhorns). Pro písně, které Barry McGuire proslavil, si Rangers pro alba „To nejlepší z Minstrels“ a později také „Největší pecky“, „půjčovali“ Roberta Křesťana. To už teď není nutné! A navíc - Golišův hlas, charakterem a silou podobný hlasu Barryho McGuira, dosahuje ještě do pozoruhodných výšek. A když už jsme u Goliše, na koncertech můžete posoudit i jeho skladatelský talent - při poslechu mých oblíbených písní „Jak dlouho tě znám“ a „Černá kára“, ke kterým složil hudbu.

http://youtu.be/zFbjFH8o5pQ

Skladba „O málo víc“ mě také inspiruje začít, slovy Petra Nárožného (z živé desky Rangers z roku 1970), s něčím úplně novým, tedy něčím, co se nikdy předtím, ještě v životě nikdy, vůbec, ani poprvé nestalo. Chtěl bych Vám, návštěvníkům stránek Rangers položit otázku. Které album v historii Rangers – Plavců považujete za 48 let existence kapely za nezdařilejší, případně máte nejraději?

Rád bych pro rozjezd diskuse připojil svůj tip. Je jím třetí LP Rangers z roku 1971 (s titulní fotografií členů kapely v plavkách). Mým argumentem je seznam písní. Na koncertech dnes z desky zní: „Nos pro trable“, „Vina vína“, „Modrý měsíc“, „500 mil“, „Teče voda“, „Ženění, ženění“, „Mám radost“, „Láska je věc kouzelná“ a teď i „O málo víc“. K tomu ještě připočtěme „Julianne“ (kterou Max zpíval například v Hybernii při 45. výročí skupiny). „Billy Špunt“ a „Prázdné nádraží“ se objevují v posledním kompletu „Rangers - Největší hity“. Zbývají dvě písně: 1) „Ave Dies“, která se nicméně objevila na jiném hitovém výběru a 2) „Pojďte sem“, ke které se zase váže vtip o vlčáku, který hraje na piáno, a jezevci, který mu k tomu píská, v geniální interpretaci Petra Nárožného. S tím vším se těžko soupeří. Nebo se mýlím? Co myslíte?

Těším se na jarní setkání u Limonádového Joe! Mirek si jistě připraví nové příběhy o historii písní a kapely, rozšíří se repertoár, vyvinou se aranže, Karel rozezní při písni „500 mil“ svou novou kytaru s nylonovými strunami a co já vím, s čím ještě Rangers přijdou. Všechna překvapení předpovědět stále neumím.

Srdečně zdraví

Bořek

Koncertu Rangers ve Velmi jemném klubu Limonádový Joe dne 22. května rozhodně velmi jemné rysy nechyběly. Jejich těžištěm byly samozřejmě velmi jemné písně ve velmi jemném podání. O mnohých jsem toho už hodně napsal, ať už nedávno nebo před lety. Patří mezi ně určitě Mám radost http://youtu.be/bgn5k9WdHd0 (počínaje textem Mirka Černého), 500 mil (s velmi jemným, pečlivě synchronním závěrem Karla na kytaru a Mirka na banjo), Vina vína http://youtu.be/wExQcpWPUrg (koncertní novinka současné sestavy), Rákosí a mnohé další. S Ivou Hajnovou se na koncerty Rangers vrátila v podobě duetu s Karlem Macálkou píseň Neplač malá (tak jak jí známe z kompletu Rangers Největší hity a televizního záznamu koncertu ke 45 letům skupiny v Hybernii).

O dvou písních budu ale psát poprvé, a tak bych se u nich rád zastavil podrobněji. Obzvláště jemně tento večer zazněla autorská píseň Karla Macálky Bílá místa, milostné a životní vyznání o touze po dálkách i domovském přístavu, o nejkrásnějších majácích. Pro rytmus koncertu bylo Karlovo osiření na jevišti pro tuto píseň oživením.

Rád bych se také zastavil u Deštivé nálady, podle mého názoru možná největšího hitu skupiny ve druhé polovině 70 let, alespoň z kategorie velmi jemných písní. Rangers jí znovu nahráli od té doby na alba dvakrát – v roce 1999 na Třetí zuby a v roce 2009 na Největší hity. Myslím, že současné koncertní podání obě poslední nahrávky překonává. Zapojení Ivy do sólového zpěvu slok jej činí pestřejší a sborové refrény jsou s přispěním všech čtyř sólových zpěváků Rangers plnější. Max samozřejmě v této písni (jako v mnohých jiných) exceluje na foukací harmoniku (na kterou zde hrával Luděk Nekuda). Mimochodem zařazování této písně na koncertech aktuálně zvláště doporučuji. Obecně se přece říká, že na všem by si měl člověk najít něco pozitivního. Toho deště bylo letos opravdu trochu moc, ale zaposloucháme-li se do poetiky této písně… myslím, že pro nejednoho z nás to bude rázem jiné… možná… stojí to za pokus… jestli tohle nepomůže, tak už nevím, co by mohlo…

Nechci Vám tajit, že to Rangers i rozbalili, zatopili pod kotlem. Tentokrát se mi to ale vzhledem k titulku nehodí příliš rozpatlávat. Proto se zastavím jen u dvou písní – po mnoha letech koncertních novinek. Tou první je Nápis křídou (natočený Rangers na single v roce 1970). Sólově ji interpretuje Iva Hajnová (při mírně upraveném textu pro zpěvačku). V originále od Seekers  I´ll never find another you zpívá sólový part rovněž žena. Současné nastudování Rangers se této verzi v tomto i dalších aspektech blíží, přesto mi připadá zajímavější tím, že sbor se v případě Rangers oproti Seekers připojuje pouze v některých částech písně. Iva nyní interpretuje na koncertech ještě jeden hit od Seekers, a sice Love is kind, love is wine, který Rangers s Honzou Vančurou proslavili jako Láska je věc kouzelná. I v případě této písně šlo v originále o ženský sólový part. Sólo na dvanácti-strunnou kytaru v Nápisu křídou nehraje nikdo jiný než zpěvák, houslista, mandolinista, harmonikář, perkusista, tanečník, spolumoderátor a kytarista skupiny - Max Presser.

Především chci ale zdůraznit, že nastudování Nápisu křídou je dokladem vůle současných Rangers ještě více posílit důraz na vókální charakter skupiny. Takhle hluboký repertoárový návrat ke kořenům tu za tímto účelem opravdu dlouho nebyl! Těšme se na další překvapení, která nás v tomto směru čekají.

Řadu písní z koncertu, a to nejen velmi jemných, naleznete na YouTube. (Nos pro trable - http://youtu.be/6q8VmqAN3JY )Snad k Vám něco z jejich atmosféry květnového pražského večera dolehne. (Mimochodem na jiných záznamech a nejlépe samozřejmě na koncertech si povšimněte skvělého banja Mirka Řihoška v novinkách, například v Jak dlouho tě znám nebo Katy, benzínová pumpa http://youtu.be/r4MCzDDGoDA).

Průvodního slova koncertu se po většinu večera ujal Mirek Řihošek, jak jinak než velmi jemně. Příjemně se k němu příležitostně připojovali všichni ostatní pánové na jevišti. Z Mirkových vstupů bylo patrné, že právě on skupinu nikdy neopustil. Ke vzpomínání na celou historii skupiny bychom nenašli nikoho povolanějšího. Mirek mluvil o vzniku řady písní i příbězích s nimi spojených. Tak jako vždy se na koncertech nezapomnělo ani na zesnulé členy kapely. Rád jsem naslouchal Mirkovu velmi jemnému, přirozenému vzpomínání na ně. Přiblížit Vám proč nejde lépe než Mirkovými slovy, například těmi na úvod avizované druhé koncertní novinky Ženění, ženění (slovenské lidové „Keď som si, som si“): „My teď zahrajeme písničku, ze které by měl Milda Dufek radost, protože on jí přinesl … napsal k ní text a měl jí hodně rád, zatímco já jí moc rád neměl, ale přesto jí hrajeme.“ (Když jsem zmiňoval fenomén plnějších sborů i tady se plně projevuje. Nynější podoba této písně překonává nahrávky na Největších hitech a Rangers na cestách.) Mirek se u mikrofonu dokonce věnoval i oboru, který vystudoval. Konkrétně upozornil na historickou perličku - zásuvnou střechu klubu z prvorepublikového období. Na koncerty tak mohu pozvat i zájemce o architekturu.

A kam, že příznivce dobré architektury, nálady a hudby zvu? Mám v tomto směru dobrou zprávu. Velmi jemný klub Limonádový Joe by se měl stát novou pražskou domovskou scénou Rangers. Skupina tu plánuje vystupovat přibližně každého čtvrt roku. Příští koncert se uskuteční 24. října. Kromě již řečeného Vás bude čekat přibližně tříhodinový koncert s více než 30 písněmi. Klubové prostředí nabízí i možnost setkat se o přestávkách s kapelou. V neposlední řadě ty z Vás, kteří v tomto klubu ještě nebyli, mohu také uklidnit, že co do podávání lihovin a alkoholických nápojů odpovídá tento klub Trigger Whisky Saloonu a nikoliv nealkoholickému baru pana Goodmana a božské Olinky Schoberové alias Winifred.

Brzy na viděnou a na přečetnou se těší

Bořek

Mirek Řihošek s Rangers vstoupil do 48. sezóny, ano, bez souputníka a klíčového spoluzakladatele kapely Honzy Vančury, se kterým osobně strávil ještě delší čas. Na druhé straně ale stojí po jeho boku tři zpěváci a hudebníci, na kterých kapela od návratu ke kořenům v roce 2006 stála (v případě Maxe déle), a dále Iva Hajnová, kterou známe z koncertů i nahrávek kapely ze stejného období. Stejně jako v době svého vzniku tak mají současní Rangers čtyři pěvecké sólisty, a v oblasti vysokých hlasů dva – mužský a ženský (Goliš a Iva). Návštěvníci jejich koncertů i nadále slyší nejslavnější hity skupiny, převážně z období prvních patnácti let její existence. Ty z vás, kteří četli mé starší příspěvky, dnes proto zřejmě příliš nepřekvapím. Na koncertu pořád můžete slyšet mj. i následující interpretace písní, které mám dlouhodobě v podání současné sestavy obzvláště rád: Silnice král – Max Presser, Mám radost – Karel Macálka, Katy - benzínová pumpa – František Goliš Drápal, Colorado – Iva Hajnová… a Promovaní inženýři – pěvecké sólo Mirka Řihoška v písni s lehkým životopisným nádechem.

Na serveru YouTube je již řada ukázek z vystoupení aktuální sestavy Rangers. Ty jsou pro vás k dispozici jako lepší pozvánka na jejich koncert než mé řádky. Kapelu tam uslyšíte a uvidíte na vlastní oči a uši, respektive obráceně. Já spíše otevřu své tradiční okénko novinek. Myslím, že pohled jím stojí za to. Potěšilo mě jich totiž tradičně dost.  Rangers v krátké době připravili pro koncerty nově několik písní, které po mnoho let v jejich podání živě nezněly. Z těch starších bych rád určitě jmenoval dvě. V písni 900 mil s textem Mirka Řihoška se podařila kombinace sólového zpěvu Maxe a Ivy (v přirozeně odlišné interpretaci, u obou vynikající), které příjemně doplňuje sbor a charakteristická Mirkova kytara. Ve Vině vína sólově spolu s Maxem a Ivou zpívá ještě Karel a za pozornost stojí určitě sbor v refrénu doplněný o Goliše. Zpěv i doprovod dvou kytar, basy a mandolíny (na níž se Max záměrně přibližuje zvuku balalajky ve zdařilé referenci k ruským kořenům písně) se zdají ještě komornější než u jiných písních a vystihují atmosféru skladby. V obou klasických hitech současní Rangers potvrzují svou ambici soustředit se snad ještě více na vícehlasý vokální projev. Na koncertu také nadále znějí novinky. I ony přidávají vedle čtyř vokálních sólistů vystoupení Rangers na pestrosti. Nově Rangers nyní na koncertech hrají Jak dlouho tě znám, poslední duet, který spolu natočili Milan Dufek a Honza Vančura. Z potlesku diváků je patrné, že zařazení této písně v interpretaci Goliše a Karla bylo správné rozhodnutí.

Zbývá dodat, že jsem si své postřehy odnesl z Buštěhradu, kde Rangers před plným sálem restaurace U Bečvářů odehráli toho dne (10. dubna) již své druhé vystoupení (první se uskutečnilo v Litoměřicích). Koncert uváděl rozhlasový moderátor Zdeněk Vrba a provázel jím s podporou dalších členů Rangers Mirek Řihošek.

Kdo chce zapalovat… musí mít zápalky. Návštěvníci koncertu v Buštěhradu je dostali, s fotografií Rangers na obalu. Kdo ví, jaký materiální dárek si Rangers pro diváky připraví příště. Nebude ale určitě hlavní. Tím budou legendární písně v jejich podání.

Srdečně zdraví Bořek

Když jsme ve čtvrtek 7. března přijeli do Lysic, tak jsem si uvědomil, že jsem v tomto příjemném městečku, ležícím mezi Českomoravskou a Drahanskou vysočinou, nedaleko Boskovic nikdy nebyl.
I když jsme za naší hudební kariéry hráli skoro všude, tak v Lysicích asi ne. Byli jsme ubytováni v příjemném historickém hotelu „Lidový dům” z roku 1926, který byl nedávno velmi pěkně a citlivě zrekonstruován. (www.ldlysice.cz)
V sále tohoto hotelu jsme druhý den večer také hráli. Díky laskavosti majitelů hotelu, jsme měli možnost den před koncertem a samozřejmě i v den koncertu v ozvučeném sále zkoušet, což bylo nejen příjemné ale i užitečné. Kdo si chtěl odpočinout, mohl se projít po městě, kde nemohl přehlédnout Lysický barokní zámek s krásnou zahradou.
Takže, když se někdy ocitnete v těchto místech, tak neváhejte a navštivte
nejen Lysický zámek, ale také hotel „Lidový dům” s výbornou restaurací, ve které dokonce v den našeho pátečního vystoupení probíhaly zabijačkové hody.
Jura z Brna, nafotil pár obrázků z koncertu, které s dovolením přikládám.

2. února 2013 jsme poprvé zahráli ve staronové sestavě na Plese Pekařů v Liberci. Bylo to celkem náročné, hráli jsme ve třech vstupech celkem 140 minut, ale zvládli jsme to “se ctí”.

Krátkou ukázku můžete “ochutnat” zde: http://www.rangers-plavci.cz/poslechnete-si/video-ukazky/

Připravujeme klubové koncerty v Praze a budeme se těšit na hojnou účast! Termíny se objeví v kalendáři již brzy…