Skočit na obsah Skočit na hlavní navigaci Skočit na vedlejší navigaci



Vítejte na oficiálním webu Rangers

Kapela Rangers stále hraje jak za starých časů. Věříme, že naše stránky Vás potěší a že se brzy shledáme na některém z našich četných koncertů.

Hurá prázdniny!

Domníváme se, že právě teď je ten nejvhodnější čas popřát všem fanouškům, přátelům, příznivcům a vlastně každému, kdo naše stránky otevře, krásné prázdniny, krásnou dovolenou, prostě krásné léto.

My chceme jít příkladem, a proto jsme v červenci vyhlásili „celozávodní“ dovolenou, abychom se s novým elánem pustili v srpnu do dalšího hraní.

Abyste na nás ale nezapomněli, tak jsme pro Vás připravili pár starých známých písniček, tak jak je můžete slyšet na našich vystoupeních, na které Vás tímto srdečně zveme.

Předvánoční překvapení…

Předně bych chtěl poděkovat Bořkovi za rozproudění diskuse o tom, jaká z našich desek či CDéček se těší největší oblibě.

To, že se na předních místech pohybuje naše třetí LP mně nepřekvapuje. Já si myslím, že ta třetí deska je skutečně tou naší nejlepší. Souhlasím s  Davym, že „Live“ z roku 1970/1971 má krásnou atmosféru a  vzhledem k tomu, že celý záznam byl amatérsky pořízen na magnetofon Tesla B 46 , se to zdá být téměř nemožné.  Zde by se slušelo poděkovat Jirkovi Veisserovi, který tento záznam nejen objevil, ale ve spolupráci s firmou Supraphon i pomohl uvést na hudební trh.

Osobně si myslím, že je celkem běžné a tudíž  mně to nepřekvapuje, že většina kapel i světových, má prostě své největší hity na prvních třech deskách (bez nejmenšího náznaku srovnávání to podle mě potkalo např. i Beatles).

Protože si, stejně jako asi většina fanoušků myslíme, ze ty staré písničky v žádném případě nepatří do starého železa, snažíme se k „oprašování“ starých hitů přistupovat velmi zodpovědně a citlivě i s vědomím toho, že to někdy vůbec není snadné nazkoušet vokální party tak, aby zněly podobně a minimálně stejně dobře jako „naše staré“ originály. V tomto smyslu se snažíme také využít ženského hlasu ve vokále (Iva Hajnová), který u Rangers zazníval jen v těch opravdu prvních písních (Jarka Hadrabová).

Není prostě možné (i když to často funguje) jen tyhle písničky zahrát a spoléhat na to, že díky jejich velké popularitě bude úspěšná i jejich hudební produkce.

V tomto směru se opravdu nevyplatí posluchače podceňovat.

To, co mně také nepřekvapuje je, že se všeobecně líbí album „To nejlepší z Minstrels“ z 90. let, protože je vlastně logickým pokračováním  té naší původní snahy o takovýto nebo podobný sound vokální kapely.

Navíc jsme toto album natočili jako určitý hold oblíbené kapele, z jejíhož repertoáru jsme kdysi bohatě čerpali.

Také mně nepřekvapuje Zelvikovo, ale i všeobecné přání fanoušků a příznivců kapely, týkající se možnosti nějakého společného vystoupení zbylých členů Rangers. Nedovedu si ovšem představit, že bych nějakou takovou podobnou akci zatím inicioval.

Co mně trošku překvapilo byl naprostý přehled Slávky o podrobnostech historie kapely Rangers, před kterým smekám. Má samozřejmě pravdu. Až budu potřebovat něco vědět, tak se zeptám.

Co ovšem bylo pro mě tím předvánočním překvapením? To, že ani Bořek, který je přibližně o generaci mladší než já, není na Facebooku, což mně s určitou mírou škodolibosti „potěšilo“,  protože pro mě je pohybování se na této sociální síti, kam jsem se téměř násilím nechal zaregistrovat, spojeno s nebývalým dobrodružstvím, s určitou nedůvěrou a hlavně s obavou, týkající se částečné ztráty soukromí. Samozřejmě vím, že je to komunikace budoucnosti a že by bylo dobré se této komunikace zúčastnit, zvlášť když se jedná o instituci (hudební skupina), která je zcela závislá na přízni veřejnosti. Přesto se v tomto prostředí začínám pohybovat velmi pasivně až ostražitě.  Snad se v tom v budoucnu zlepším.

Nicméně první vlašťovkou umožňující snadnější přístup na Facebook je nově instalovaná ikonka „Rangers-Plavci“, umístěná na hlavní stránce našeho webu vlevo pod banjem, na kterou je možno kliknout, případně, použiji-li  krásné nové české slovo, “lajknout“  a objevíte se na facebookové stránce „Rangers – Plavci“.

Takže vzhůru na Facebook, protože nezapomínejte, že kdo není na Facebooku, nežije.

Obávám se, že jsem toho už napsal víc než Bořek, ale přesto bych chtěl ještě využít této předvánoční atmosféry, pozdravit všechny naše známé, přátele, fanoušky a samozřejmě také  webové, ale i facebookové přispěvatele a popřát všem příjemné Vánoční svátky a hlavně  úspěšný  Nový rok 2014, ve kterém, jak doufám, budeme mít příležitost se vzájemně vídat častěji, než tomu bylo v roce letošním.

Za skupinu Rangers-Plavci

Mirek Řihošek

Obnovená premiéra „O málo víc“ v Limonádovém Joe

fota zde: http://oh-agency.rajce.idnes.cz/Rangers/

Druhý koncert Rangers se na jejich nové domovské scéně v Praze – ve Velmi jemném klubu Limonádový Joe uskutečnil 17. října. Večer přinesl po mnoha letech obnovenou premiéru písně „O málo víc“ (předpremiéra se uskutečnila o den dříve ve Stochově). Plně při ní vynikly pečlivě nacvičené vokály čtyř současných pěveckých sólistů Rangers. Systematická práce je opravdu slyšet. Sóla se v „O mále víc“ ujal Goliš a basem refrény uvozuje Max. Ve sborech ale nepřeslechnete ani Ivu a Karla, kteří jsou právě tak důležití. V americkém originále se píseň jmenuje „A little bit of happiness“. Nazpívali jí New Christy Minstrels, tedy dvorní dodavatelé repertoáru Rangers, a to už od začátků kapely až po dvě její alba z 90. let - „To nejlepší z Minstrels“ a „Stalo se na západě“.

[youtube]http://youtu.be/zOEFdLvs0Gw#mce_temp_url#

>V souvislosti s New Christy Minstrels a jejich místem v repertoáru Rangers bych se tentokrát rád podrobněji zastavil u Goliše. Řekl bych totiž, že s jeho výrazným hlasem Rangers získali do zvukové mozaiky poprvé typ vokálu, kterým právě New Christy Minstrels disponovali, a to v osobě Barryho McGuira. Právě on nazpíval například „Green, green“ (Vím, vím), „Denver“, „My last gold dollar is gone“ (Už mám jen jedinej cent), či „Three wheels of my vagon“ (Proklatej vůz od Greenhorns). Pro písně, které Barry McGuire proslavil, si Rangers pro alba „To nejlepší z Minstrels“ a později také „Největší pecky“, „půjčovali“ Roberta Křesťana. To už teď není nutné! A navíc - Golišův hlas, charakterem a silou podobný hlasu Barryho McGuira, dosahuje ještě do pozoruhodných výšek. A když už jsme u Goliše, na koncertech můžete posoudit i jeho skladatelský talent - při poslechu mých oblíbených písní „Jak dlouho tě znám“ a „Černá kára“, ke kterým složil hudbu.

http://youtu.be/zFbjFH8o5pQ

Skladba „O málo víc“ mě také inspiruje začít, slovy Petra Nárožného (z živé desky Rangers z roku 1970), s něčím úplně novým, tedy něčím, co se nikdy předtím, ještě v životě nikdy, vůbec, ani poprvé nestalo. Chtěl bych Vám, návštěvníkům stránek Rangers položit otázku. Které album v historii Rangers – Plavců považujete za 48 let existence kapely za nezdařilejší, případně máte nejraději?

Rád bych pro rozjezd diskuse připojil svůj tip. Je jím třetí LP Rangers z roku 1971 (s titulní fotografií členů kapely v plavkách). Mým argumentem je seznam písní. Na koncertech dnes z desky zní: „Nos pro trable“, „Vina vína“, „Modrý měsíc“, „500 mil“, „Teče voda“, „Ženění, ženění“, „Mám radost“, „Láska je věc kouzelná“ a teď i „O málo víc“. K tomu ještě připočtěme „Julianne“ (kterou Max zpíval například v Hybernii při 45. výročí skupiny). „Billy Špunt“ a „Prázdné nádraží“ se objevují v posledním kompletu „Rangers - Největší hity“. Zbývají dvě písně: 1) „Ave Dies“, která se nicméně objevila na jiném hitovém výběru a 2) „Pojďte sem“, ke které se zase váže vtip o vlčáku, který hraje na piáno, a jezevci, který mu k tomu píská, v geniální interpretaci Petra Nárožného. S tím vším se těžko soupeří. Nebo se mýlím? Co myslíte?

Těším se na jarní setkání u Limonádového Joe! Mirek si jistě připraví nové příběhy o historii písní a kapely, rozšíří se repertoár, vyvinou se aranže, Karel rozezní při písni „500 mil“ svou novou kytaru s nylonovými strunami a co já vím, s čím ještě Rangers přijdou. Všechna překvapení předpovědět stále neumím.

Srdečně zdraví

Bořek

(Nejen) velmi jemně…

Koncertu Rangers ve Velmi jemném klubu Limonádový Joe dne 22. května rozhodně velmi jemné rysy nechyběly. Jejich těžištěm byly samozřejmě velmi jemné písně ve velmi jemném podání. O mnohých jsem toho už hodně napsal, ať už nedávno nebo před lety. Patří mezi ně určitě Mám radost http://youtu.be/bgn5k9WdHd0 (počínaje textem Mirka Černého), 500 mil (s velmi jemným, pečlivě synchronním závěrem Karla na kytaru a Mirka na banjo), Vina vína http://youtu.be/wExQcpWPUrg (koncertní novinka současné sestavy), Rákosí a mnohé další. S Ivou Hajnovou se na koncerty Rangers vrátila v podobě duetu s Karlem Macálkou píseň Neplač malá (tak jak jí známe z kompletu Rangers Největší hity a televizního záznamu koncertu ke 45 letům skupiny v Hybernii).

O dvou písních budu ale psát poprvé, a tak bych se u nich rád zastavil podrobněji. Obzvláště jemně tento večer zazněla autorská píseň Karla Macálky Bílá místa, milostné a životní vyznání o touze po dálkách i domovském přístavu, o nejkrásnějších majácích. Pro rytmus koncertu bylo Karlovo osiření na jevišti pro tuto píseň oživením.

Rád bych se také zastavil u Deštivé nálady, podle mého názoru možná největšího hitu skupiny ve druhé polovině 70 let, alespoň z kategorie velmi jemných písní. Rangers jí znovu nahráli od té doby na alba dvakrát – v roce 1999 na Třetí zuby a v roce 2009 na Největší hity. Myslím, že současné koncertní podání obě poslední nahrávky překonává. Zapojení Ivy do sólového zpěvu slok jej činí pestřejší a sborové refrény jsou s přispěním všech čtyř sólových zpěváků Rangers plnější. Max samozřejmě v této písni (jako v mnohých jiných) exceluje na foukací harmoniku (na kterou zde hrával Luděk Nekuda). Mimochodem zařazování této písně na koncertech aktuálně zvláště doporučuji. Obecně se přece říká, že na všem by si měl člověk najít něco pozitivního. Toho deště bylo letos opravdu trochu moc, ale zaposloucháme-li se do poetiky této písně… myslím, že pro nejednoho z nás to bude rázem jiné… možná… stojí to za pokus… jestli tohle nepomůže, tak už nevím, co by mohlo…

Nechci Vám tajit, že to Rangers i rozbalili, zatopili pod kotlem. Tentokrát se mi to ale vzhledem k titulku nehodí příliš rozpatlávat. Proto se zastavím jen u dvou písní – po mnoha letech koncertních novinek. Tou první je Nápis křídou (natočený Rangers na single v roce 1970). Sólově ji interpretuje Iva Hajnová (při mírně upraveném textu pro zpěvačku). V originále od Seekers  I´ll never find another you zpívá sólový part rovněž žena. Současné nastudování Rangers se této verzi v tomto i dalších aspektech blíží, přesto mi připadá zajímavější tím, že sbor se v případě Rangers oproti Seekers připojuje pouze v některých částech písně. Iva nyní interpretuje na koncertech ještě jeden hit od Seekers, a sice Love is kind, love is wine, který Rangers s Honzou Vančurou proslavili jako Láska je věc kouzelná. I v případě této písně šlo v originále o ženský sólový part. Sólo na dvanácti-strunnou kytaru v Nápisu křídou nehraje nikdo jiný než zpěvák, houslista, mandolinista, harmonikář, perkusista, tanečník, spolumoderátor a kytarista skupiny - Max Presser.

Především chci ale zdůraznit, že nastudování Nápisu křídou je dokladem vůle současných Rangers ještě více posílit důraz na vókální charakter skupiny. Takhle hluboký repertoárový návrat ke kořenům tu za tímto účelem opravdu dlouho nebyl! Těšme se na další překvapení, která nás v tomto směru čekají.

Řadu písní z koncertu, a to nejen velmi jemných, naleznete na YouTube. (Nos pro trable - http://youtu.be/6q8VmqAN3JY )Snad k Vám něco z jejich atmosféry květnového pražského večera dolehne. (Mimochodem na jiných záznamech a nejlépe samozřejmě na koncertech si povšimněte skvělého banja Mirka Řihoška v novinkách, například v Jak dlouho tě znám nebo Katy, benzínová pumpa http://youtu.be/r4MCzDDGoDA).

Průvodního slova koncertu se po většinu večera ujal Mirek Řihošek, jak jinak než velmi jemně. Příjemně se k němu příležitostně připojovali všichni ostatní pánové na jevišti. Z Mirkových vstupů bylo patrné, že právě on skupinu nikdy neopustil. Ke vzpomínání na celou historii skupiny bychom nenašli nikoho povolanějšího. Mirek mluvil o vzniku řady písní i příbězích s nimi spojených. Tak jako vždy se na koncertech nezapomnělo ani na zesnulé členy kapely. Rád jsem naslouchal Mirkovu velmi jemnému, přirozenému vzpomínání na ně. Přiblížit Vám proč nejde lépe než Mirkovými slovy, například těmi na úvod avizované druhé koncertní novinky Ženění, ženění (slovenské lidové „Keď som si, som si“): „My teď zahrajeme písničku, ze které by měl Milda Dufek radost, protože on jí přinesl … napsal k ní text a měl jí hodně rád, zatímco já jí moc rád neměl, ale přesto jí hrajeme.“ (Když jsem zmiňoval fenomén plnějších sborů i tady se plně projevuje. Nynější podoba této písně překonává nahrávky na Největších hitech a Rangers na cestách.) Mirek se u mikrofonu dokonce věnoval i oboru, který vystudoval. Konkrétně upozornil na historickou perličku - zásuvnou střechu klubu z prvorepublikového období. Na koncerty tak mohu pozvat i zájemce o architekturu.

A kam, že příznivce dobré architektury, nálady a hudby zvu? Mám v tomto směru dobrou zprávu. Velmi jemný klub Limonádový Joe by se měl stát novou pražskou domovskou scénou Rangers. Skupina tu plánuje vystupovat přibližně každého čtvrt roku. Příští koncert se uskuteční 24. října. Kromě již řečeného Vás bude čekat přibližně tříhodinový koncert s více než 30 písněmi. Klubové prostředí nabízí i možnost setkat se o přestávkách s kapelou. V neposlední řadě ty z Vás, kteří v tomto klubu ještě nebyli, mohu také uklidnit, že co do podávání lihovin a alkoholických nápojů odpovídá tento klub Trigger Whisky Saloonu a nikoliv nealkoholickému baru pana Goodmana a božské Olinky Schoberové alias Winifred.

Brzy na viděnou a na přečetnou se těší

Bořek

Stále on the Country Road – zastávka v Buštěhradu

Mirek Řihošek s Rangers vstoupil do 48. sezóny, ano, bez souputníka a klíčového spoluzakladatele kapely Honzy Vančury, se kterým osobně strávil ještě delší čas. Na druhé straně ale stojí po jeho boku tři zpěváci a hudebníci, na kterých kapela od návratu ke kořenům v roce 2006 stála (v případě Maxe déle), a dále Iva Hajnová, kterou známe z koncertů i nahrávek kapely ze stejného období. Stejně jako v době svého vzniku tak mají současní Rangers čtyři pěvecké sólisty, a v oblasti vysokých hlasů dva – mužský a ženský (Goliš a Iva). Návštěvníci jejich koncertů i nadále slyší nejslavnější hity skupiny, převážně z období prvních patnácti let její existence. Ty z vás, kteří četli mé starší příspěvky, dnes proto zřejmě příliš nepřekvapím. Na koncertu pořád můžete slyšet mj. i následující interpretace písní, které mám dlouhodobě v podání současné sestavy obzvláště rád: Silnice král – Max Presser, Mám radost – Karel Macálka, Katy - benzínová pumpa – František Goliš Drápal, Colorado – Iva Hajnová… a Promovaní inženýři – pěvecké sólo Mirka Řihoška v písni s lehkým životopisným nádechem.

Na serveru YouTube je již řada ukázek z vystoupení aktuální sestavy Rangers. Ty jsou pro vás k dispozici jako lepší pozvánka na jejich koncert než mé řádky. Kapelu tam uslyšíte a uvidíte na vlastní oči a uši, respektive obráceně. Já spíše otevřu své tradiční okénko novinek. Myslím, že pohled jím stojí za to. Potěšilo mě jich totiž tradičně dost.  Rangers v krátké době připravili pro koncerty nově několik písní, které po mnoho let v jejich podání živě nezněly. Z těch starších bych rád určitě jmenoval dvě. V písni 900 mil s textem Mirka Řihoška se podařila kombinace sólového zpěvu Maxe a Ivy (v přirozeně odlišné interpretaci, u obou vynikající), které příjemně doplňuje sbor a charakteristická Mirkova kytara. Ve Vině vína sólově spolu s Maxem a Ivou zpívá ještě Karel a za pozornost stojí určitě sbor v refrénu doplněný o Goliše. Zpěv i doprovod dvou kytar, basy a mandolíny (na níž se Max záměrně přibližuje zvuku balalajky ve zdařilé referenci k ruským kořenům písně) se zdají ještě komornější než u jiných písních a vystihují atmosféru skladby. V obou klasických hitech současní Rangers potvrzují svou ambici soustředit se snad ještě více na vícehlasý vokální projev. Na koncertu také nadále znějí novinky. I ony přidávají vedle čtyř vokálních sólistů vystoupení Rangers na pestrosti. Nově Rangers nyní na koncertech hrají Jak dlouho tě znám, poslední duet, který spolu natočili Milan Dufek a Honza Vančura. Z potlesku diváků je patrné, že zařazení této písně v interpretaci Goliše a Karla bylo správné rozhodnutí.

Zbývá dodat, že jsem si své postřehy odnesl z Buštěhradu, kde Rangers před plným sálem restaurace U Bečvářů odehráli toho dne (10. dubna) již své druhé vystoupení (první se uskutečnilo v Litoměřicích). Koncert uváděl rozhlasový moderátor Zdeněk Vrba a provázel jím s podporou dalších členů Rangers Mirek Řihošek.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Kdo chce zapalovat… musí mít zápalky. Návštěvníci koncertu v Buštěhradu je dostali, s fotografií Rangers na obalu. Kdo ví, jaký materiální dárek si Rangers pro diváky připraví příště. Nebude ale určitě hlavní. Tím budou legendární písně v jejich podání.

Srdečně zdraví Bořek

Rangers

Plavci

country

kapela

skupina

koncerty

Řihošek

Hájek

Nekuda

kontakt