Hraje na akustickou i elektrickou kytaru, mandolínu a basu. A věříme, že na dobrou strunu zahraje i všem fanouškům Rangers.

Pokud bych měl vyzdvihout nějaký překvapivý prvek (což už je takové mé tradiční „okénko“), pak by to byla v prvé řadě přítomnost flétny a píšťal, respektive dcery Pavlíny Jíšové, Adély Lounkové, která se představila i pěvecky (m.j. Colorado a brilantní Prodavač Michala Tučného). Během koncertu jsem si znovu uvědomil, jak k Rangers flétna prostě patří. Vzpomínalo se tak na Milana Dufka a jeho čtyřicetileté působení v Rangers nejen jako na interpreta a autora, ale právě i flétnistu. Flétna se tak typicky vrátila například do písní Pes suverén, Svatba trpasličí a Smutný psaní. V některý písních šlo o nečekaný duet flétny Adély s harmonikou Maxe Pressera, který překvapil zejména v novém aranžmá duetu Neplač malá. Jakkoliv píši o návratu flétny/píšťal, barvou šlo o zvuk převážně nový. Jakoby s ním na Vysočinu, či do Rákosí romanticky zavál vítr obvykle pročesávající hustou trávu irských plání. Stejný zvuk působil velmi příjemně i v případě Hvězdy, či 500 mil.

O jedinečné atmosféře Ogaru ve smyslu kontaktu s Rangers a také pohostinnosti rodiny Nesázalových, počínaje silvestrovským menu, jsem už psal, ale těžko vynechat to, co je neodmyslitelné. Ve vztahu k majiteli Ogaru panu Pavlu Nesázalovi musí navíc ještě zaznít, že v ryze pozitivním smyslu doslova šokoval (alespoň podle mě a mých sousedů v sále) svým pěveckým sólem v závěrečných Polích s bavlnou, konkrétně silou svého hlasu a sugestivní interpretací ve svahilské verzi. Myslím, že nezpůsobuji přehnaná očekávání, když dodávám, že i to je jeden z důvodů pro návštěvu některého z koncertů na Ogaru v roce 2012.

A na úplný závěr ještě k horkým novoročním dárkům: první díl hitparády „Devítka“ Honzy Vančury pro Šlágr TV je natočen (Aneer nám určitě přinese další podrobnosti) a Franta Goliš Drápal vydal se svým uskupením Charlie novou bluesovou desku „The Bomber“. A jestli si mohu dovolit závěrečné novoroční přání pro nás fanoušky Rangers, pak: hodně koncertů, zajímavých projektů a novinek do mého „okénka“ překvapení …tedy „nic nového“ oproti roku 2011!

Se srdečným přáním všeho nejlepšího Rangers – Plavcům a jejich fanouškům
Bořek

V prosinci se sešla skupinka našich přátel a příznivců na tradičním přednovoročním společném koncertě v Restauraci u Baláku. Fotečky z úžasné akce najdete ve FOTOGALERII. Krátká amatérská videa skrývají i naše facebookové stránky.

Děkujeme za vaši přízeň a všem fanouškům přejeme hodně společných tónů, stále dobré naladění a pevné struny.

Těšíme se na vás a vaše příspěvky!

Honza Vančura 

Jakže by měla vypadat narozeninová párty? Měla by překvapit a zároveň také navázat na to nejlepší z předchozích let, měla by se z ní stát každý rok netrpělivě očekávaná tradice a doprovázet jí povzdech hostů nad tím, že jsou narozeniny jen jednou v roce. Ať už si Rangers – Plavci tyto cíle vědomě vytkli, či nikoliv, každopádně je naplnili!

Zřejmě nejvíce očekávaným překvapením bylo moderování večera Ivanem Mládkem. Šlo o překvapení bezezbytku vydařené. Ivan Mládek je nejen vynikajícím moderátorem, ale jak se sám zamýšlel, existuje řada důvodů, pro které má k Rangers blízko. „Hlavně nás spojuje americká muzika“. Hudební podstata Rangers i Banjo Bandu vycházela z amerických pramenů a dle legendy českého pseudo-dixilandu (jak svůj žánr nazval) je z písní v jejich repertoárech vidět, jak měli k Americe hezký vztah. V případě Rangers o tom jistě svědčí namátkou vyznání v písních Ta zem je tvá zem, Colorado, či Oh, Shenandoah. My, fanoušci Rangers, máme jistě už mnohá tehdy nedostažitelná místa v USA právě s jejich texty trvale spojená.

Je škoda, že si více příznivců Rangers nebude moci poslechnout vzpomínky Ivana Mládka na dobu, od které se s Rangers zná. Proto tedy ještě alespoň pár slov na téma společného průkopnictví v šíření západních hudebních žánrů za železnou oponou. Zatímco Mirkovi Řihoškovi se banjo podařilo koupit od loňského gratulanta, Jiřího Tichoty ze Spirituál kvintetu, Greenhorn Marko Čermák si ho údajně musel sám „ukovat“ podle fotografií. A to, co podstoupil pro získání tuby člen Banjo Bandu, to už slovy Ivana Mládka: „My jsme jednou jeli hrát do Německa, tam byly tuby…, ale kde vzít peníze?! Z devizového příslibu se to nedalo koupit. Někdo našemu tubistovi poradil, že když tam proveze nějakou historickou českou loutnu, která se tady celkem levně dostala, tak tam dostane tolik peněz, že si koupí nejlepší americkou tubu. Tak tam loutnu provezl, ale pamatujete, na hranicích jste museli napsat do celního prohlášení: „Loutna – 1 kus“. Pak jí tam prodal, koupil si tu tubu, už to tam měl domluvený, a když jsme se vraceli, tak si celník toho všiml a řekl: „Pane Dědina, kde máte tu loutnu?“ A on říkal: „Tu jsem ztratil.“ A zase: „A odkud máte tu tubu?“ „Tu jsem našel.“ …Takhle jsme to měli těžký.“

Pokud jde o repertoár koncertu, některé zásadní hity nemohly chybět, například Pole s bavlnou, Vím, vím, Modrý měsíc, Nos pro trable, 500 mil, Teče voda a Pes suverén. Mnohé z nich jsou neodmyslitelně spojené se zesnulými členy kapely – Milanem Dufkem, Antonínem Hájkem a Luďkem Nekudou, na které se při nich také vzpomínalo. Právě tak letos oproti loňsku zazněly v Hybernii mnohé písně poprvé, počínaje početně zastoupenými novinkami z poslední doby: Zvlněná studená fronta (Jan Vančura), Bílá místa (Karel Macálka), Dneska brzy ráno (Jan Vančura), Rock, salt and nails (Tomáš Jedlička v doprovodu Karla Macálky na klávesy) a úplná novinka s textem Evy Vančurové Přece nepili jsme nadarmo (Jan Vančura), a konče Jóžinem z bažin, kde Ivana Mládka Rangers doprovodili nejen instrumentálně, ale i zpěvem v refrénech.

Koncert byl co do zpěvu také tentokrát pánskou jízdou. Zatímco loni se do něj zapojily hned dvě sólové zpěvačky, letos v duchu mnohaleté tradice tyto party zůstaly na Honzovi Vančurovi jako na jediném tenoru v současné sestavě. Výjimkou byl moment, kdy v písni Rákosí přišla na jeviště „zadout“ přibližně třetina ženského sboru Carmina a následně si za doprovodu Ivana Mládka na banjo zazpívala ještě Včera večer u sila.

Libuše Roubychová a Lenka Plačková během koncertu postupně vedly rozhovory se členy skupiny. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že Mirek Řihošek má raději kytaru než banjo pro její příjemnější zvuk, Honza Vančura býval menší než Mirek Řihošek a ještě na gymplu si od něho půjčoval šaty do tanečních, Max Presser se v roce 1980 umístil na 37. místě v anketě Zlatý slavík, „brňák“ Karel Macálka je původem z Prahy a Tomáš Jedlička hrál basketbal a trefí se alespoň jednou z pěti pokusů z poloviny hřiště do koše.

K pozoruhodným novinkám patřila také sóla Františka Raby na basu, počínaje tím, kterým zahájil Krále silnic. Jeho hra smyčcem pak byla přínosem nejen lyrických, ale i dynamičtějších písních. V neposlední řadě vrátil pikolu do písně Promovaní inženýři. Jak? Na to se už přijďte podívat na nějaký z příštích koncertů Rangers.

Zachytit všechny vydařené nové i navrátivší se momenty večera v Hybernii není možné. Výborné pěvecké a instrumentální výkony i vše ostatní, co dělá večer v Hybernii skvělým, se prostě musí zažít. Doufejme, že se Rangers i příští rok přidrží jedné z úvodních „zásad slušného chování oslavence“ a budou v organizování narozeninových oslav v Hybernii pokračovat. I sedmačtyřicátiny jsou jen jednou!
…jen škoda, že až za rok!

S poděkováním a gratulací Rangers
Bořek

FOTOGRAFIE z Hybernie najdete v naší FOTOGALERII

A je jich tam víc a jsou větší :o)))))

Úterý 11. října od 19:00 hod. v divadle Hybernia
…to jen tak pro přesnost. Celým pořadem vás od A do Z (nebo spíše hudební terminologií řečeno od C do C) provede osobnost české hudby a zábavy vůbec – Ivan Mládek. Samozřejmě si s Rangers i zazpívá. A protože se jedná o jediný veřejnosti přístupný koncert v Praze v tomto roce, připravili si kluci i několik úžasných překvapení. Jedním z nich bude i losování o velice hodnotné ceny, které si šťastní diváci budou moci po koncertě odnést domů. Už předem je jasné, že tím největším dárkem bude absolvovaný hudební zážitek, ale i přesto se můžete těšit na onen bonus navíc. A o co se bude hrát? Můžete hádat! A jestli se nemůžete dočkat, sledujte pečlivě tyto stránky. Brzy vám přineseme více.

Není náhodou, že sem za nimi začínají přijíždět i příznivci z větší vzdálenosti. Na poslední, srpnový koncert tak mj. přicestovala Beáta s maminkou a dalšími ze slovenského Šariše. Odměnou všem divákům byl nejen tradiční spád a uvolněný humor vystoupení Rangers, ale také jeho délka. Koncert měl spolu s blokem hosta – Karel Kryl revival – hned čtyři části a navíc se zdálo, že ta čtvrtá s dalšími a dalšími přídavky ani neskončí. Součástí skvělé atmosféry Ogaru je i možnost být členům kapely blíže než obvykle a osobně se s nimi setkat. Této možnosti diváci také hojně využívají.

Rangers mě dosud na každém koncertu, a nenavštívil jsem jich málo, vždy dokázali překvapit novinkami. Jsem přesvědčen, že mé „čekání“ na ukončení této série bude ještě hodně dlouhé. Radost Rangers z úprav aranží a zařazování nového repertoáru je totiž z pódia opravdu cítit. Určitě vám neuniknou kytarové duely, či spíše duety Tomáše Jedličky a Karla Macálky. Za všechny bych zmínil příklad písně 500 mil. Karel ji tradičně zakončuje zopakováním předehry, přičemž tentokrát do ní Tomáš velmi zdařile přidal motiv hlavní melodie. Koncert pro mě přinesl i dvě příjemná oživení v celkovém zvuku kapely. Tomáš Jedlička při řadě písní sahá pro dobro a Karel Macálka po klávesách. Klavír, který zněl při původní gramofonové nahrávce Vysočiny, je tak slyšet při této písni opět (v nové originální podobě). Nečekaně zajímavé je i zakomponování klavírního sóla do Polí s bavlnou, které v této americké písní znělo až ragtimově. Z dosud na deskách nevydaných novinek zazpíval Honza Vančura dvě písně od Boba Dylana: „Motlitbu“ a „Snad se cestou neztratím“ (název druhé písně jen odhaduji). Mezi milá překvapení večera patřilo určitě také, že s Rangers mimořádně opět vystupoval i František Goliš Drápal. Po čase tak došlo například na jeho sólový zpěv v Černé káře doplněný působivými vokálními sbory. V seznamu nových momentů bych mohl ještě dlouho pokračovat. Ať Vás jimi ale už překvapí samotní Rangers na některém ze svých vystoupení. To platí samozřejmě i o velkém koncertu v pražské Hybernii, volném pokračovaní loňské hlavní oslavy 45. let plánovaném na 11. 10. Malý informační únik si přesto neodpustím. Myslím, že vás totiž potěší i jen nekonkrétní zmínka, že se připravuje několik překvapení zcela mimořádných.

Na závěr se přiznám, že našim moravským přátelům Ogar trochu závidím a přál bych si, aby byl v Praze. Uznávám ale, že z pohledu česko-slovenských fanoušků Rangers je jeho umístnění vlastně spravedlivé. Vstupenky a případně ubytování je třeba si zamlouvat hodně předem a před vyprodaným sálem ještě čeká fronta dalších zájemců v naději, že si někdo svou rezervaci nevyzvedne. Vzhledem k těmto okolnostem jsem se majitele Ogaru pana Nesázala k přestěhování podniku do Prahy přemlouvat ani nepokoušel. Takže, jestli dáte na mé doporučení, tak třeba někdy příště na Ogaru v Pozlovicích (nikoliv v Praze) na viděnou!

Srdečně zdraví
Bořek