Skočit na obsah Skočit na hlavní navigaci Skočit na vedlejší navigaci



Příspěvky od autora: Eva Hahnová

Oslava Mirkových 70. narozenin

Po loňském, velice úspěšném koncertu k 50ti letému výročí Rangers si Vás dovolujeme opět pozvat do příjemného, téměř komorního prostředí pražského divadla „U Hasičů“, tentokráte na oslavu 70tých narozenin Mirka Řihoška, spojenou s pražským křestem nového CD „Rangers 2016“, natočeném v současné aktuální sestavě. Budeme velmi rádi, když společně s námi a s našimi milými hosty se této „historické“ události, která se bude konat 8.12. 2016 od 19:00 hod., zúčastníte.

www.divadlouhasicu.net

mirek_70.jpg

Příspěvky od autora: Eva Hahnová

CD Rangers 2016

Tak jsme konečně, po více než třech letech působení v nové sestavě, dokončili aktuální CD skupiny Rangers, podle roku vzniku označené jako Rangers 2016. CD obsahuje nejen staré, osvědčené, i když možná méně známé písničky Rangers, tak i písně zcela nové, z autorské dílny některých současných členů.

rangers_cd_1_edited.jpg

Snažili jsme se samozřejmě zachovat tradiční zvuk Rangers, spočívající hlavně v důrazu na vícehlasý vokální projev, i když je na CD zařazeno i několik vyloženě sólových skladeb, ve kterých se postupně představí všichni zpívající členové současných Rangers.

Více informací o CD Rangers najdete na stránkách Bontonlandu, o tomto novém pak pod heslem „Rangers 2016“.

www.bontonland.cz/rangers-rangers-2016/

Příspěvky od autora: Eva Hahnová

Obnovená premiéra „O málo víc“ v Limonádovém Joe

fota zde: http://oh-agency.rajce.idnes.cz/Rangers/

Druhý koncert Rangers se na jejich nové domovské scéně v Praze – ve Velmi jemném klubu Limonádový Joe uskutečnil 17. října. Večer přinesl po mnoha letech obnovenou premiéru písně „O málo víc“ (předpremiéra se uskutečnila o den dříve ve Stochově). Plně při ní vynikly pečlivě nacvičené vokály čtyř současných pěveckých sólistů Rangers. Systematická práce je opravdu slyšet. Sóla se v „O mále víc“ ujal Goliš a basem refrény uvozuje Max. Ve sborech ale nepřeslechnete ani Ivu a Karla, kteří jsou právě tak důležití. V americkém originále se píseň jmenuje „A little bit of happiness“. Nazpívali jí New Christy Minstrels, tedy dvorní dodavatelé repertoáru Rangers, a to už od začátků kapely až po dvě její alba z 90. let - „To nejlepší z Minstrels“ a „Stalo se na západě“.

[youtube]http://youtu.be/zOEFdLvs0Gw#mce_temp_url#

>V souvislosti s New Christy Minstrels a jejich místem v repertoáru Rangers bych se tentokrát rád podrobněji zastavil u Goliše. Řekl bych totiž, že s jeho výrazným hlasem Rangers získali do zvukové mozaiky poprvé typ vokálu, kterým právě New Christy Minstrels disponovali, a to v osobě Barryho McGuira. Právě on nazpíval například „Green, green“ (Vím, vím), „Denver“, „My last gold dollar is gone“ (Už mám jen jedinej cent), či „Three wheels of my vagon“ (Proklatej vůz od Greenhorns). Pro písně, které Barry McGuire proslavil, si Rangers pro alba „To nejlepší z Minstrels“ a později také „Největší pecky“, „půjčovali“ Roberta Křesťana. To už teď není nutné! A navíc - Golišův hlas, charakterem a silou podobný hlasu Barryho McGuira, dosahuje ještě do pozoruhodných výšek. A když už jsme u Goliše, na koncertech můžete posoudit i jeho skladatelský talent - při poslechu mých oblíbených písní „Jak dlouho tě znám“ a „Černá kára“, ke kterým složil hudbu.

http://youtu.be/zFbjFH8o5pQ

Skladba „O málo víc“ mě také inspiruje začít, slovy Petra Nárožného (z živé desky Rangers z roku 1970), s něčím úplně novým, tedy něčím, co se nikdy předtím, ještě v životě nikdy, vůbec, ani poprvé nestalo. Chtěl bych Vám, návštěvníkům stránek Rangers položit otázku. Které album v historii Rangers – Plavců považujete za 48 let existence kapely za nezdařilejší, případně máte nejraději?

Rád bych pro rozjezd diskuse připojil svůj tip. Je jím třetí LP Rangers z roku 1971 (s titulní fotografií členů kapely v plavkách). Mým argumentem je seznam písní. Na koncertech dnes z desky zní: „Nos pro trable“, „Vina vína“, „Modrý měsíc“, „500 mil“, „Teče voda“, „Ženění, ženění“, „Mám radost“, „Láska je věc kouzelná“ a teď i „O málo víc“. K tomu ještě připočtěme „Julianne“ (kterou Max zpíval například v Hybernii při 45. výročí skupiny). „Billy Špunt“ a „Prázdné nádraží“ se objevují v posledním kompletu „Rangers - Největší hity“. Zbývají dvě písně: 1) „Ave Dies“, která se nicméně objevila na jiném hitovém výběru a 2) „Pojďte sem“, ke které se zase váže vtip o vlčáku, který hraje na piáno, a jezevci, který mu k tomu píská, v geniální interpretaci Petra Nárožného. S tím vším se těžko soupeří. Nebo se mýlím? Co myslíte?

Těším se na jarní setkání u Limonádového Joe! Mirek si jistě připraví nové příběhy o historii písní a kapely, rozšíří se repertoár, vyvinou se aranže, Karel rozezní při písni „500 mil“ svou novou kytaru s nylonovými strunami a co já vím, s čím ještě Rangers přijdou. Všechna překvapení předpovědět stále neumím.

Srdečně zdraví

Bořek

Příspěvky od autora: Eva Hahnová

(Nejen) velmi jemně…

Koncertu Rangers ve Velmi jemném klubu Limonádový Joe dne 22. května rozhodně velmi jemné rysy nechyběly. Jejich těžištěm byly samozřejmě velmi jemné písně ve velmi jemném podání. O mnohých jsem toho už hodně napsal, ať už nedávno nebo před lety. Patří mezi ně určitě Mám radost http://youtu.be/bgn5k9WdHd0 (počínaje textem Mirka Černého), 500 mil (s velmi jemným, pečlivě synchronním závěrem Karla na kytaru a Mirka na banjo), Vina vína http://youtu.be/wExQcpWPUrg (koncertní novinka současné sestavy), Rákosí a mnohé další. S Ivou Hajnovou se na koncerty Rangers vrátila v podobě duetu s Karlem Macálkou píseň Neplač malá (tak jak jí známe z kompletu Rangers Největší hity a televizního záznamu koncertu ke 45 letům skupiny v Hybernii).

O dvou písních budu ale psát poprvé, a tak bych se u nich rád zastavil podrobněji. Obzvláště jemně tento večer zazněla autorská píseň Karla Macálky Bílá místa, milostné a životní vyznání o touze po dálkách i domovském přístavu, o nejkrásnějších majácích. Pro rytmus koncertu bylo Karlovo osiření na jevišti pro tuto píseň oživením.

Rád bych se také zastavil u Deštivé nálady, podle mého názoru možná největšího hitu skupiny ve druhé polovině 70 let, alespoň z kategorie velmi jemných písní. Rangers jí znovu nahráli od té doby na alba dvakrát – v roce 1999 na Třetí zuby a v roce 2009 na Největší hity. Myslím, že současné koncertní podání obě poslední nahrávky překonává. Zapojení Ivy do sólového zpěvu slok jej činí pestřejší a sborové refrény jsou s přispěním všech čtyř sólových zpěváků Rangers plnější. Max samozřejmě v této písni (jako v mnohých jiných) exceluje na foukací harmoniku (na kterou zde hrával Luděk Nekuda). Mimochodem zařazování této písně na koncertech aktuálně zvláště doporučuji. Obecně se přece říká, že na všem by si měl člověk najít něco pozitivního. Toho deště bylo letos opravdu trochu moc, ale zaposloucháme-li se do poetiky této písně… myslím, že pro nejednoho z nás to bude rázem jiné… možná… stojí to za pokus… jestli tohle nepomůže, tak už nevím, co by mohlo…

Nechci Vám tajit, že to Rangers i rozbalili, zatopili pod kotlem. Tentokrát se mi to ale vzhledem k titulku nehodí příliš rozpatlávat. Proto se zastavím jen u dvou písní – po mnoha letech koncertních novinek. Tou první je Nápis křídou (natočený Rangers na single v roce 1970). Sólově ji interpretuje Iva Hajnová (při mírně upraveném textu pro zpěvačku). V originále od Seekers  I´ll never find another you zpívá sólový part rovněž žena. Současné nastudování Rangers se této verzi v tomto i dalších aspektech blíží, přesto mi připadá zajímavější tím, že sbor se v případě Rangers oproti Seekers připojuje pouze v některých částech písně. Iva nyní interpretuje na koncertech ještě jeden hit od Seekers, a sice Love is kind, love is wine, který Rangers s Honzou Vančurou proslavili jako Láska je věc kouzelná. I v případě této písně šlo v originále o ženský sólový part. Sólo na dvanácti-strunnou kytaru v Nápisu křídou nehraje nikdo jiný než zpěvák, houslista, mandolinista, harmonikář, perkusista, tanečník, spolumoderátor a kytarista skupiny - Max Presser.

Především chci ale zdůraznit, že nastudování Nápisu křídou je dokladem vůle současných Rangers ještě více posílit důraz na vókální charakter skupiny. Takhle hluboký repertoárový návrat ke kořenům tu za tímto účelem opravdu dlouho nebyl! Těšme se na další překvapení, která nás v tomto směru čekají.

Řadu písní z koncertu, a to nejen velmi jemných, naleznete na YouTube. (Nos pro trable - http://youtu.be/6q8VmqAN3JY )Snad k Vám něco z jejich atmosféry květnového pražského večera dolehne. (Mimochodem na jiných záznamech a nejlépe samozřejmě na koncertech si povšimněte skvělého banja Mirka Řihoška v novinkách, například v Jak dlouho tě znám nebo Katy, benzínová pumpa http://youtu.be/r4MCzDDGoDA).

Průvodního slova koncertu se po většinu večera ujal Mirek Řihošek, jak jinak než velmi jemně. Příjemně se k němu příležitostně připojovali všichni ostatní pánové na jevišti. Z Mirkových vstupů bylo patrné, že právě on skupinu nikdy neopustil. Ke vzpomínání na celou historii skupiny bychom nenašli nikoho povolanějšího. Mirek mluvil o vzniku řady písní i příbězích s nimi spojených. Tak jako vždy se na koncertech nezapomnělo ani na zesnulé členy kapely. Rád jsem naslouchal Mirkovu velmi jemnému, přirozenému vzpomínání na ně. Přiblížit Vám proč nejde lépe než Mirkovými slovy, například těmi na úvod avizované druhé koncertní novinky Ženění, ženění (slovenské lidové „Keď som si, som si“): „My teď zahrajeme písničku, ze které by měl Milda Dufek radost, protože on jí přinesl … napsal k ní text a měl jí hodně rád, zatímco já jí moc rád neměl, ale přesto jí hrajeme.“ (Když jsem zmiňoval fenomén plnějších sborů i tady se plně projevuje. Nynější podoba této písně překonává nahrávky na Největších hitech a Rangers na cestách.) Mirek se u mikrofonu dokonce věnoval i oboru, který vystudoval. Konkrétně upozornil na historickou perličku - zásuvnou střechu klubu z prvorepublikového období. Na koncerty tak mohu pozvat i zájemce o architekturu.

A kam, že příznivce dobré architektury, nálady a hudby zvu? Mám v tomto směru dobrou zprávu. Velmi jemný klub Limonádový Joe by se měl stát novou pražskou domovskou scénou Rangers. Skupina tu plánuje vystupovat přibližně každého čtvrt roku. Příští koncert se uskuteční 24. října. Kromě již řečeného Vás bude čekat přibližně tříhodinový koncert s více než 30 písněmi. Klubové prostředí nabízí i možnost setkat se o přestávkách s kapelou. V neposlední řadě ty z Vás, kteří v tomto klubu ještě nebyli, mohu také uklidnit, že co do podávání lihovin a alkoholických nápojů odpovídá tento klub Trigger Whisky Saloonu a nikoliv nealkoholickému baru pana Goodmana a božské Olinky Schoberové alias Winifred.

Brzy na viděnou a na přečetnou se těší

Bořek